Imperium: Legendy

Čchinové jsou jedním z osmi národů v připravované karetní hře IMPERIUM: LEGENDY od vydavatelství „Fox in the Box“.

Ve hře zastupují kromě dynastii Čchin z čínských dějin (221-206 př. n.l.), ale také dynastii Čou (1045-256 př. n. l.) a Období válčících států (475-221 př. n.l.). Současný název Číny je odvozen od této jména této dynastie.

V pátém století před naším letopočtem začalo Období válčících států (475-221 př. n.l.), které provázely vleklé boje sedmi silných států na území dnešní Číny. Z té doby pochází také jedna z prvních vojenských a špionážních příruček „Umění války“, kterou sepsal Sun-c’, vojenský poradce státu Wu. Státy se spojovaly do různý aliancí a bloků proti sobě. Po roce 314 př. n. l. došlo k dočasné mocenské rovnováze mezi státy Čhci a Čchin, i když formálně vládl císař z dynastie Čou. Když pak Čhci dobyl bohatý stát Sung, ostatní státy se proti němu v roce 284 př. n. l. spojily a rozdrtily ho. Na konci čtvrtého století dobývá stát Čao území barbarů na severu a od nich přebralo taktiku jízdních lučištníků. V roce 260 př. n. l. došlo mezi státy Čhci a Čchin k bitvě u Changpingu, nekrvavější bitvě čínských dějin. Na každé straně stálo na 500 000 mužů, vítězný Čchin nechal naprostou většinu poražených popravit pohřbením zaživa. Bitva tak otevřela cestu ke sjednocení Číny. Pro srovnání - v největší evropské středověké bitvě u Grunwaldu v roce 1410 bojovalo asi 30 000 mužů na každé straně.

V roce 259 př. n. l. se králi Čchinu narodil syn Jing Zheng, který po smrti otce ve svých 13 letech převzal trůn. Ale místo něj zatím vládli jeho matka císařovna vdova Čao a její milenec, ministr Lü Pu-wej (nejspíš pravý otec mladého prince). Aby se vyhnul možnému prozrazení svého vztahu s královnou, poslal za ní krásného Lao Aie v přestrojení za eunucha, aby se stal jejím milencem. Lao Ai si postupně získal významné postavení a bohatství. V roce 238 př. n. l. se Lao Ai pokusil o převrat. Ale Jing Zheng už nebyl dítě, ale schopný mladý muž a spiklence porazil. Lao Ai byl roztrhán pěti koňmi a jeho rodina vyvražděna do třetího kolena, Lü Pu-wej spáchal sebevraždu a císařovna matka Čao až do konce života byla v domácím vězení.

Král Jeng postupně vybudoval dobře vycvičenou armádu o síle až milión mužů a postupně začal dobývat okolní státy. Malý stát Jen vyslal k jeho dvoru vyslance Jing Ke, který jako dary donesl mapu a useknutou hlavu uprchlého čchinského generála. Při předávání darů však Jing Ke vytáhl z mapy skrytou dýku a pokusil se krále zavraždit. Členům dvora nebylo povoleno nosit zbraně, ale král se dokázal ubránit svým mečem. Atentátník byl popraven a stát Jen dobyt o pět let později. Další neúspěšný atentátník se pokusil krále zabít loutnou vyztuženou olovem.

V roce 221 př. n. l. po dobytí všech okolních států si král Jing Zheng změnil jméno na Čchin Š’-chuang-ti a prohlásil se za „Prvního císaře”. Tento titul se pak dědil po 2 000 let až do vzniku Čínské republiky v roce 1921. Někdy je také označován za „Dračího císaře”. Prohlásil se za syna Nebes, které mu předalo „Mandát nebes” - božské právo vládnout. V jeho zemi bylo mnoho nesourodých národů z poražených států, které mluvili desítkami různých jazyků a měli odlišné zvyky a způsoby. První císař zahájil rozsáhlé reformy, které měly zemi sjednotit a jsou začátkem jednotné Číny. Zemi rozdělil na 36 komandérií, které nezávisle na sobě spravovali civilní guvernér, vojenský velitel a cenzor, dohlížející na oba předešlé. Ministr Li Si vytvořil řadu nových zákonů s přísnými tresty, předchozí konfuciánský systém nahradil legismus, kdy úředníci byly povyšováni dle schopností a nikoliv dle rodinných vazeb. Byl zaveden systém jednotných vah a měr. Jednotný rozchod kol vozů, stavba širokých silnic a nové mince usnadnily obchod. Vodní kanály zefektivnily zemědělství. V celé zemi platilo jednotné „malé pečetní písmo”, mnoho tehdejších znaků existuje v čínštině i s v současnosti. Většina knih psaných jiným písmem byla spálena. První císař byl dle některých zdrojů také despota a tyran, kterých mimojiné nechal zaživa pohřbít nepohodlných konfuciánských učenců za vlastnictví zakázaných knih.

Císařství ohrožovaly nomádské kmeny na severu a tak Čchin Š’-chuang-ti rozkázal postavit „Dlouhou zeď”. I když se jednalo hlavně o propojení už existujících opevnění a zeď byla hlavně z udusané hlíny, jednalo se o monumentální dílo, na kterém se podílely statisíce lidí, hlavně trestanci a zajatci. Dle pověstí jich tu na 300 000 zemřelo a část jich byla zazděna do zdi. Výstavba zdi epizodicky probíhala v dalších dynastiích, ale pozdější „Velká čínská zeď” probíhá jižněji než ta původní.

Stárnoucí císař se začal obávat atentátníků a své smrti. Jeho poloha byla utajována a málokdo se mohl dostat do jeho blízkosti. Při svých inspekčních cestách také usilovně hledal elixíry nesmrtelnosti. A na cestách v roce 210 př. n. l. ve věku 49 let zemřel, pravděpodobně po „elixíru” na bází olova. Ale první ministr Li Si se rozhodl jeho smrt utajit, aby předešel povstání. Před vozem s císařem a za ním jel vůz s hnijícími rybami, aby zamaskoval zápach smrti. Smrt císaře byla oznámena až po dvou měsících, když se výprava vrátila do hlavního města Sien-jangu.

První císař byl pohřben do monumentálního hrobky, jejíž výška byla ve své době asi 115 metrů. Na její stavbě pracovalo 700 000 dělníků už od jeho nástupu na trůn v 13 letech. Uvnitř obřího komplexu chodeb a místností mají být repliky všech císařových paláců, které stráží množství pastí a nástražných systémů. K úctě k císaři se v hrobce nikdy nekopalo. V roce 1974 rolníci východně od hrobky našli „Terakotovou armádu”, která měla císaři sloužit na onom světě. Tvoří ji na 8 000 terakotových válečníků, 130 válečných vozů s 520 koňmi. Žádné dvě tváře soch nejsou stejné. Dnes je to památka UNESCO.

Po smrti Prvního císaře na trůn usedl jeho syn Chu-chaj, za kterého ale vládl eunuch Čao-Kao. Brzy však došlo k velkým povstáním proti tyranii a daním obou císařů. Pouhé čtyři roky po smrti Prvního císaře byla dynastie Čchin svržena a nastoupila dynastie Chan. První císař Čchin Š’-chuang-ti však zůstává jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách Číny.

Hlavním zdrojem poznatků o tehdejší době jsou „Zápisky historika” sepsané ale až o sto let později za vlády dynastie Chan. Tudíž je pravděpodobné, že nejsou úplně přesné, a budou se snažit předchozí dynastii spíše očernit.

Prostředí dvora Prvního císaře hezky zachycuje čínský velkofilm „Hrdina” z roku 2002. Na i-vysílání ČT je do konce listopadu možné shlédnout výpravný hraný dokument „Dračí císař a jeho říše“ (a jeho pokračování). I když je trošku tendenční a velmi omlouvá chyby císaře. https://www.ceskatelevize.cz/.../14269716095-draci-cisar...

Mandát Nebes je božské oprávnění panovníka vládnout zemi. Poprvé se vyskytuje u dynastie Čou v 11. století př. n. l. Předchozí dynastie Šang odvozovala svou moc od zbožštělých předkům, se kterým denně komunikovali šamanskými rituály. Čouové se odvolávali na neosobní nejvyšší božstvo, zvané „Nebesa”. To propůjčovalo moc tomu, který bude vládnout spravedlivě dle mravních a přírodních zákonů. Neschopnému vladaři mandát odejme a předá ho někomu schopnějšímu. Znamením nepřízně Nebes mohou být nepokoje, zemětřesení, povodně nebo třeba konjukce planet.

Pojetí Mandátu Nebes tak zůstalo v čínské ideologii téměř po tři tisíciletí a byl spojen s dynastickým cyklem:

1. Nový vládce sjednotí Čínu a země prosperuje.

2. Postupně se dynastie stává nemorální, bují korupce a říše upadá.

3. Dynastie přichází o Mandát Nebes, je svržena a Mandát získá nová lepší dynastie.

To, že Mandát Nebes je panovníkovi v Číně jen propůjčen, je v úplném protikladu k pojetí božského původu moci panovníků ve středověké Evropě. Tam byl jakýkoliv pokus svrhnout i to nejhoršího vládce považován za protivení se boží vůli.

S Mandátem Nebes pracuje také starší počítačové RPG „Might and Magic VI: The Mandate of Heaven”.

------------------------------------------

Čchinové jsou jedním z osmi národů v připravované karetní hře IMPERIUM: LEGENDY.

Na konci tahu umísťují na kartu v nabídce místo žetonu rozvoje žeton populace. Zisk takovéto karty jim zdvojnásobuje získaný počet populace. Hra za Čchiny je plná náročných rozhodnutí. Který ze soupeřících systém „Konfucianismu” a “Legismu” si hráč vybere? Lze postavit až čtyři úseky „Velké zdi” nebo získávat území skrz agresivní „Školu diplomacie”. Čchinové získávají vítězné body za trvale vyložené karty ve hře (mimo karet území).

Karta „Mandátu nebes” přináší hráči velké břemeno. Ve fázi slunovratu musí odhodit dvě z pěti karet v ruce. Je ale nutná k zahrání silných karet panovnické linie „Vévoda Čuang„, „Král Wu” a „Císař Čchin Š’-chuang-ti”.